Zpráva o 10. EADLF ve Fatimě

Desáté setkání EADLF (Evropském setkání zástupců laických dominikánských sdružení) se uskutečnilo v portugalské Fatimě od 4. do 8. října 2017.
Za naši českou provincii byli na setkání vysláni Jiří Reginald Machačík, Dita Zdislava Králová a provinčního promotora zastupoval fr. Jan Rajlich OP.
Setkání probíhalo ve Fatimě, v hotelu sester dominikánek. Hotel je přímo spojen s klášterem sester Kongregace sv. Kateřiny Sienské a sestry dominikánky jej také vedou a řídí.

Středa 4. října

Středa byla příjezdovým dnem, delegáti se sjížděli večer, hlavní program pak začínal od čtvrtka 5. října.
Po následující tři dny hlavního jednání bylo programové schéma následující: od 7:30 snídaně, ranní modlitba v kapli, od 9:15 do 12:00 dopolední jednání, ve 12:00 mše svatá, od 13:00 oběd. Odpolední jednání pokračovalo od 14:30 do 19:00, kdy začínal v kapli růženec, následovaly nešpory a od 20:00 večeře. Dopolední program byl zaměřen na aktivitu Řetěz kazatelů naděje. (Více o tom a o vkladu naší provincie do tohoto programu viz Opusculum ze srpna 2016).

Čtvrtek 5. října

Na začátku prvního dne vystoupil se svou promluvou na téma „Komunita jako způsob kázání“ magistr Řádu fr. Bruno Cadoré OP. Zaměřil se v ní na otázku: „Co to znamená být laickým dominikánem jako kazatelem naděje?“
Evangelizace je úkolem celé církve. Proto dominikánští laici jako její součást jsou povoláni k tomu, aby byli aktivními účastníky evangelizace. Děje se to prostřednictvím našeho společenství – je to naší formou kázání. Naše komunita má být podobenstvím společné jednoty (communio). Naděje ve spojení s touto jednotou je posláním našeho řádu.
Bratrské společenství není jenom způsob organizace, ale i způsob kázání. Máme v něm usilovat o pokoj a spravedlnost. Naším úkolem je být jednotni v rozdílnosti, v rozmanitosti prožívané v míru. Potom bude Boží milost ve světě činná skrze nás a naše společenství.
Lidé touží po společenství a vyhledávají ho. Být bratrem nebo sestrou je schopnost daná každé lidské bytosti. Máme se snažit žít jako bratři a sestry a jako kazatelé máme povinnost volat lidskou společnost k uskutečňování této schopnosti.
Náš Pán založil společenství ke hlásání Božího království, které je blízko. To bylo prvotní bratrské společenství. Když zakládal sv. Dominik náš Řád, církev se nacházela v situaci rozdělení. Proto sv. Dominik hleděl pomoci církvi návratem k jeho způsobu hlásání evangelia a k jednotě. I dnes je v církvi rozdělení. Toto rozdělení nelze překonat z hlediska ideologického nebo politického, ale jen z hlediska bratrství.
Křesťanská víra není jen soukromá věc, nýbrž má vliv a dopad na celou společnost. Nemůžeme však ani nemáme mít moc nad jinými lidmi, kterou bychom uplatňovali Božím jménem. Proto nám Kristus dal jediný způsob kázání, kterým je: být podobenstvím bratrství.
Odpoledne se každá ze zúčastněných 15 provincií představila, jaké má aktivity a témata.
Na závěr jednání prvního dne přednesli členové rady ECLDF zprávu o její činnosti a o hospodaření.

Pátek 6. října

Dopoledne k nám promluvil fr. Timothy Radcliffe OP o tom, bratřích a sestrách v arabském světě. Nedávno navštívil Střední Východ. Rád tam jezdí, protože tamější lidé jej učí naději.
V arabštině jsou pro naději dva výrazy: „amal“ znamená optimismus, „raja“ znamená naději v Boha. Naši iráčtí bratři a sestry ztratili téměř všechnu „amal“, naději v Boha však udržují naživu. Teď prožívají těžké časy. Proto nás fr. Timothy vyzývá, abychom na ně pamatovali v modlitbách. V prosinci znova navštíví Bagdád, aby bratry a sestry povzbudil, ale také, aby jim poděkoval za naději a povzbuzení, které dávají oni nám. Je zde několik způsobů, kterými nám předávají naději.
Za prvé je to modlitbou, především slavením Eucharistie. Při slavení Eucharistie ve válečné zóně přesně pochopíte význam poslední večeře. Z Eucharistie naděje jasně vyzařuje. Právě pro tyto chvíle temnoty a katastrofy, kdy se vše hroutí a kde není žádná budoucnost, nám Ježíš dal Eucharistii.
Za druhé je to zpěvem. Hudba boří bariéry mezi lidmi a ruší konečnost smrti.
Za třetí tím, že stojíme věrně při druhých a setrváváme s nimi. „Neodcházím pryč“ je jedna z nejdůležitějších vět, které kdy můžeme slyšet. Setrvávání je známkou naší naděje v Boha, který nikdy neodejde pryč. Zůstáváme s chudými, s lidmi, kteří se cítí opuštěni, s našimi komunitami i v těžkých dobách, protože Bůh setrvává s námi.
Za čtvrté se naděje udržuje naživu konáním dobra, dobrého díla, které má být daný den vykonáno a které pro nás Bůh připravil. Dobré skutky konané kvůli nim samým jsou známky naděje v Boha, který nás přivede do Království cestami, jaké si nedovedeme představit. Můžeme ponechat věci v Božích rukou ne proto, že jsme pasívní, ale protože máme svobodu konat, co je dobré, jakkoliv se zdá, že tím jen málo dosáhneme.
Nejpřekvapivějším svědectvím naděje na Středním Východě je oddanost křesťanů studiu a vyučování. Člověk by si myslel, že když se někomu jeho svět hroutí, že bude vzdělávání tou poslední věcí na seznamu! Je to krásné vyjádření naděje.
Konečně naději nám dávají děti, příští generace. Církev, která doufá, má děti a pečuje o ně.
Fr. Timothy vybral ze způsobů vyjádření a vytváření naděje ty, které můžeme praktikovat i my: slavit Eucharistii, zpívat, zůstávat jeden s druhým v dobách utrpení a nebezpečí, vyučovat a studovat, mít děti. Jsou součástí našeho života stejně jako života na Středním Východě nebo v Maghrebu. Tam ale v jejich neradostné situaci jejich implicitní naděje jasně vyzařuje. Můžete-li doufat tam, můžete doufat kdekoli. Modlete se za tamější bratry a sestry, aby pokračovali v tomto svědectví o naději.
Následovala diskuse nad tématem ve skupinkách.
Odpoledne pro nás připravili portugalští hostitelé výlet do asi 25 km vzdáleného místa Batalha, kde jsme navštívili a prohlédli si monumentální gotický dominikánský klášter, který tam nechal na památku vítězné bitvy vystavět král Jan I. Portugalský. Práce započaly v roce 1385 a stavělo se tam asi 150 let. V oddělené kapli je pochován král Jan I. se svou ženou a syny. Konvent v Batalha byl určen pro studium jako řádová universita.

Sobota 7. října

Dopoledne měla prezentaci sestra Yosé Höhne-Sparborth, která hovořila o svých zkušenostech z práce v Iráku a pro Irák. Jako pravého kazatele naděje představila arcibiskupa z Kirkuku, Yousifa Thomase Mirkise OP: hledá možnosti, jak by lidé v těžkých podmínkách mohli pracovat a tvořit tak vlastní budoucnost, a tím jim dává naději.
Odpolední program v sobotu zcela zaplnilo představování kandidátů do rady ECLDF a volba nové 5tičlenné rady. Volili jsme též 1 člena celosvětové rady ICLDF, jehož funkční období započne v roce 2019. Tím se stal portugalský bratr Gabriel Silva.
Večer portugalští hostitelé uspořádali společenské setkání s místní komunitou, při němž Dominikánští dobrovolníci (DVI) a evropští zástupci Mezinárodního hnutí dominikánské mládeže (IDYM) hovořili o své práci a inspiraci.

Neděle 8. října

Po ranní modlitbě v kapli uskutečnilo slavnostní uvedení nově zvolené rady ECLDF do funkcí. Od 10:00 následovalo závěrečné ukončení setkání v konferenčním sále, rozloučení a odjezd.
Podrobněji se můžete o průběhu setkání informovat na stránkách www.ecldf.net (anglicky) pod odkazem Assembly FATIMA 2017, kde jsou umístěny i odkazy na bohatou fotodokumentaci.
Významné texty z tohoto setkání přeložíme a uveřejníme na webu laici.op.cz

Jiří Reginald Machačík