Výjezdní tercky

11. Červen 2014 - 9:40

Začalo to jako obvykle, pár povzdechů nad tím, jak málo se nás schází, poznámky o tom, jak se mnozí z Prahy odstěhovali a dojíždění je pro ně obtížné, ale snad by občas mohli a ... Však to znáte. Pak padla ta věta: "Tak jeďte za nimi". Z počátku trochu bláznivý nápad. Užasný! Realizovatelný? Jo, zkusme to! A tak jsme se po krátkém uvažování rozhodli. Pojedeme. Trochu se nám měnil termín a místo první výjezdní tercky, ale nakonec to vyšlo a vyrazili jsme do Kašperských hor za jednou z našich sester, která tam už roky bydlí. Přiznávám, že i proto, že ten kraj znám a je mi blízký.

A výsledek?
Především bych rád poděkoval Bohu, za to že to vyšlo. A i za počasí, které nás sice donutilo sledovat celý víkend krásy šumavské přírody pouze přes uplakané okno auta (tedy popravdě: buď lilo, nebo pršelo :-) ), ale zase to nám dalo možnost osvědčit svou věrnost a vytrvalost. Však také všichni zúčastnění se bez reptání nechali vždy po krátkém rozmrznutí u sestry doma vláčet do dalšího ještě studenějšího a vlhčího kostela k modlitbám a rozjímáním. Jedinou výjimkou v té šňůře kostelů byla jen synagoga. V Hartmanicích je totiž obnovená stará židovská synagoga, kde je pěkná expozice o soužití tří národností (Čechů, Němců a Židů) ve 20. století.
O to příjemnější pak byla pro všechny večerní sklenka červeného vína na rozehřátí, či čaj s rumem, a debata o společném životě, kde se hovořilo o mnoha aspektech, které považujeme za samozřejmé nebo nepodstatné, ale pro společný život se ukazují jako konstitutivní. Pro mě osobně to byl velice povzbuzující zážitek domácí církve, která se doslova a do písmene sesedne kolem jednoho stolu, kde se spolu modlí, jí, hovoří a žije.

A co dál?
S podzimem plánujeme další výjezd. Tentokrát do Vlčnova, rodiště fr. Patrika Kužely OP, kterého umučili nacisté (viz článek Patrik Kužela OP zde na webu), za naším bratrem a sestrou z Luhačovic. Pokud máte zájem se přidat, napište mi.

Jan Jáchym Beneš, 5. pražské MS