Terciáři – laická sdružení sv. Dominika

Laická sdružení sv. Dominika patří k těm větvím dominikánské rodiny, které byly dříve souhrnně označovány názvem třetí řád. Jejich vznik pravděpodobně souvisí s rozsáhlým laickým hnutím v církvi koncem 11. století, kdy vznikala kající bratrstva vyznačují se odříkavým způsobem života, častou modlitbou a kajícností a věnující se službě nemocným a opuštěným. Bratrstva vznikající v blízkosti dominikánských kostelů nebo klášterů přejala často spiritualitu této řeholní rodiny a podřídila se pravomoci místního představeného. Koncem 13. století dostává toto hnutí kajícníků pevný právní rámec a v roce 1285 vypracovává magistr Řádu Munio de Zamora s papežským souhlasem první Řeholi kajícníků sv. Dominika. 1

Dnes řadíme Laická sdružení sv. Dominika mezi veřejná církevní sdružení (konsociace). Nejsou řeholním společenstvím, jejich členy jsou muži i ženy, svobodní, ženatí či vdané žijící běžným způsobem života ve světě, ve svých domovech a rodinách, kde svým jedinečným způsobem naplňují poslání Řádu. Nejde jim pouze o vlastní posvěcení, ale po vzoru sv. Dominika touží po spáse všech duší. Prostředkem k dosažení tohoto cíle jim je studium, modlitba a apoštolát. "Hlavní zdroje, ze kterých čerpají sílu jsou: naslouchání Božímu slovu a čtení Písma sv., častá účast na mši sv., časté přijímání svátosti smíření, slavení liturgie hodin spolu s celou dominikánskou rodinou, růženec, rozjímání, kajícnost, stálé studium, úcta k Panně Marii, k sv. otci Dominiku a ostatním řádovým světcům, pravidelná duchovní obnova." (Srv. Stanovy Laických sdružení sv. Dominika, čl. 10).

Vedle svědectví života, modlitby a oběti má dnes apoštolát Laických sdružení sv. Dominika tyto formy: výuka náboženství, práce ve farnostech (farní rady, farní charity), práce s mládeží, příprava ke svátostem, služba lektora a akolyty, péče o nemocné a opuštěné, vydavatelská a překladatelská činnost apod. - to vše v úzké spolupráci se všemi větvemi dominikánské rodiny.

Laická sdružení sv. Dominika zakládá na základě starobylé výsady provinciál Řádu se souhlasem diecézního biskupa. Na území provincie zastupuje celé sdružení provinční moderátor (z řad laiků). Podle místa bydliště případně podle konkrétního apoštolského zaměření vznikají menší společenství (tzv. místní sdružení). Každé z nich má v čele svého představeného (laika) a radu místního sdružení. V záležitostech nauky a v duchovním životě pomáhá členům sdružení řádový asistent, kterým je nejčastěji řádový bratr - kněz.

Zájemci o členství v Laických sdruženích se mohou obrátit přímo na konkrétní (nejbližší) místní sdružení. Po určité době "seznamování" (postulát) mohou být do sdružení přijati a po skončení zkušebního období (noviciát) skládají slib života podle Stanov Laických sdružení sv. Dominika obvykle na tři roky. Následně mohou tento slib obnovit nebo složit slib věčný.


1O historii dominikánského laikátu viz článek Vznik a vývoj stanov a regulí dominikánského laikátu v části Dokumenty

Otázky a odpovědi


Dominikánská motta

Dominikáni mají několik hesel, která shrnují jejich cíl a poslání, případně cestu, po které následují Krista a příklad svého zakladatele sv. Dominika. Mezi nejčastější patří:

VERITAS (pravda)
LAUDARE, BENEDICERE, PRAEDICARE (chválit, dobrořečit, kázat)
CONTEMPLATA ALIIS TRADERE (předávat ovoce vlastního rozjímání)

Kromě nich má Řád dominikánů ještě další hesla, která nejsou tak často používaná jako hlavní a jsou zahrnuta v prvních třech nejznámějších.