Program formace Laických sdružení

1. Formace pro kandidáty LSsD

Kandidatura (postulát) je období nejméně tří měsíců před obláčkou, v němž se zájemce o vstup do řádu rámcově seznamuje s řádem a s životem místního sdružení (MS) především účastí na pravidelných schůzkách. Kromě toho je to čas, kdy se snaží rozpoznat Boží volání a odpovídá na něj obrácením srdce a těsnějším přimknutím se ke Kristu. Na samostatných setkáních s kandidáty by měla zaznít tato témata:

stručné seznámení s řádem a s jeho charismatem: zakladatel, větve dominikánské rodiny, současná situace řádu u nás, cíl (apoštolát) a prostředky (modlitba a studium), heslo VERITAS (pravda);
pravdivý pohled na sebe a na druhé: vykročit ze starých stereotypů chování a jednání, podívat se na celý svůj život nově, uzdravení vztahů, odpuštění, uznání vlastních vin a zřeknutí se jich (doporučena je generální sv. zpověď před obláčkou);
povolání: Bůh má pro každého konkrétní cestu, nevybírám si já, ale snažím se rozpoznat, k čemu mě volá Bůh, bude to cesta těsnějšího spojení s Kristem, cesta ke svatosti, je třeba vzbudit odhodlání vykročit s novou silou a nasazením do nového života, jehož symbolem bude nové (řádové) jméno, je to cesta rozvinutí křestní a biřmovací milosti, která už v nás je, ale musí se rozhořet, obnova křestních a biřmovacích závazků;
praktické informace: seznámení s obřadem obláčky, smysl období noviciátu a průběh další formace.

2. Formace pro novice LSsD

Noviciát je doba zpravidla jednoho roku, během níž má novic již s větší jistotou rozpoznat, zda je povolán k dominikánskému způsobu života v laickém stavu. Program formace je rozdělen do 10 setkání a má být zakončen společnými rekolekcemi sdružení a soukromým pohovorem s asistentem. Jednotlivá témata je možno rozdělit do více setkání nebo naopak sdružit. Přitom je ale třeba dbát na to, aby žádné téma nebylo opomenuto nebo příliš zkráceno - jedná se o minimální obsah noviciátní formace. Z toho plyne požadavek, aby byl novic přítomen pokud možno na všech setkáních. Novic, kterému by chyběla podstatná část formace, by neměl být připuštěn ke slibům, ale měl by mu být prodloužen noviciát (až o jeden rok).

Jednotlivá témata jsou vystavěna podle Stanov LSSD tak, aby v každém (více či méně) zazněly důrazy na seznámení s postavou svatého Dominika a ostatních řádových světců, duchovní život v duchu dominikánské spirituality, zaměření na cíl (apoštolát) a aktualizace daného tématu v kontextu dnešní době (dokumenty). Tímto by měly být během noviciátní formace Stanovy podrobně probrány a novic si ujasní, co obnáší slib života podle nich. Zároveň se naučí za obecnými formulacemi vidět konkrétní podobu svého povolání a zodpovědně vybírat prostředky růstu a upevňování tohoto povolání, které jsou ve Stanovách doporučeny.

Forma setkání závisí především na osobě formátora a novice, ale nemělo by se zapomínat na to, že dominikánskou spiritualitu živí:

Písmo - ke každému tématu je třeba vyhledat vhodná místa z Písma sv. k rozjímání;
studium - setkání by měla mít i vzdělávací rozměr (historie, dogmatika, ...); je žádoucí, aby ke každému tématu existoval seznam vhodné literatury, případně články na dané téma;
modlitba - vyplývá z předchozího jako úžas nad poznanou pravdou, chvála, dík a klanění, které vyústí v konkrétní životní či myšlenkový postoj;
stálé zacílení na apoštolát, na spásu duší - je třeba vzbuzovat v novicích ochotu k oběti, sebezáporu, přesměrování pozornosti od sebe a svých potřeb na potřeby ostatních, tj. duch kajícnosti ; zde dobře poslouží příklady našich světců a historie počátků řádu.

Poznámka: pokud máte k dispozici výše zmiňované podklady pro noviciátní formaci (zpracovaná témata, seznamy úryvků z Písma, literatury apod.) a jste ochotni se o ně podělit s ostatními, rádi je uveřejníme na těchto stránkách.

Kromě toho je všudypřítomným géniem řádu VERITAS (PRAVDA). Je velmi žádoucí vytvořit z našich společenství ostrůvky ve světě (oázy), kde je možno být pravdivý. Především k sobě, ale i k druhým. Nedivit se a neurážet, když se o sobě dozvím něco pravdivého. Dokázat druhému říct s vkusem, v lásce a rozumnosti, jaký je. Už v noviciátě by měl být novic upozorňován na své osobnostní nebo duchovní rysy, které jsou ku prospěchu nebo na překážku jeho duchovnímu rozvoji či životu ve společenství.

PLÁN FORMACE

1. Trojí úřad Krista
povolání k účasti trojím úřadu Kristově (kněžském, prorockém a královském) získáváme křtem a biřmováním; jaký způsob jeho realizace v duchovním a laickém stavu; rodina, zaměstnání a škola versus modlitba a apoštolát (sv. Zdislava); důraz na prorocký úřad v dominikánském povolání - touha po spáse duší

2. Charismata v církvi
nutno rozlišit dary Ducha sv. od charismat a charismata mimořádná (dar uzdravování, mluvení jazyky,...) a řádná (dar sloužit, učit, vychovávat,...); řádná charismata jsou základem různých spiritualit v církvi, nikoli vyvolením k výjimečnosti, k něčemu navíc, ale ke konkrétnímu způsobu opravdového křesťanského života; charisma sv. Dominika jako zpřítomnění Krista hlásajícího radostnou zvěst; počátky řádu a jeho "charisma normálnosti".

3. Historie řádu - dominikánská rodina
stručné seznámení s historií řádu a s jednotlivými větvemi - jejich vznik, vztahy, současná situace; hábit, klausura, sliby v jednotlivých větvích; jedna rodina = jedno společné dílo; laická sdružení - struktura (MS), řízení, stanovy, společný život.

4. Společný život
účel sdružování; nadpřirozený motiv a cíl, tedy i nadpřirozené prostředky společného života - modlitba, vzájemná duchovní podpora; milost však předpokládá přirozenost, a proto je nutný také růst osobnosti; společenství - výborný prostředek sebereflexe, pěstování ctností a potírání neřestí; důraz na pravdivost - nebát se vyjádřit svůj názor, nebát se slyšet názor druhých (o sobě); kazatelská služba je společným dílem a má být věcí celého společenství; otevřenost společenství, ochota ke spolupráci; vztahy k jiným společenstvím - rodina, církev, farnost, místní sdružení, zaměstnání, stát, ... - hierarchie poslušnosti.
(Literatura - Jean Vanier: Rodí se nová naděje.)

5. Přijímání Božího slova - studium
hledání a přijímání pravdy; zjevení Boha ve stvoření a ve Slově; být pozorný k Božímu sebezjevování v řádu světa, odhalovat v něm jeho stopy - studium přirozených pravd je základem filosofie (sv. Alberta Velikého); seznamování se s pravdami víry (sv. Tomáš Akvinský); sledovat "znamení doby", vnímat potřeby současného světa - četba dokumentů církve, seznámení se se současnými myšlenkovými proudy.
Hlavním zdrojem pro poznávání Boha je Písmo sv. (Boží slovo) - musí se stát dechem našeho duchovního života, prostoupit naše myšlení (sv. Dominik, sv. Kateřina Sienská).

6. Přijímání Božího slova - rozjímání a osobní modlitba
nastudované a promyšlené musí "zakořenit" v našem srdci vnitřní modlitbou, rozjímáním; úvod do života modlitby - druhy, stupně, techniky; lectio divina a duchovní četba; zvláštní důrazy dominikánské modlitby: objevení pravdy, úžas nad ní - modlitba díků a klanění, teocentrismus (sv. Kateřina Sienská); zvláštní úcta k Matce Boží - růženec (sv. Pius V.), úcta k Nejsv. svátosti (sv. Tomáš Akvinský).

7. Slavení Božího slova - liturgická modlitba
společná modlitba jako výraz jednoty, řádu, víry, lásky, naděje; námitky proti společné modlitbě; sama o sobě je dokonalejší než modlitba osobní, je to sjednocení ve chvále tvorstva, předchuť konečného chvalozpěvu; vrcholem slavení Božího slova je eucharistie; modlitba musí tvořit jednotu i s naším životem - modlitba v řádu je znamením a vyvrcholením života v řádu, breviář - jednota s celou dominikánskou rodinou a s církví, praktické seznámení s breviářem.

8. Hlásání Božího slova - apoštolát
řádové heslo Contemplata aliis tradere; apoštolát, jeho formy (sv. Dominik, fra Angeliko, sv. Růžena z Limy, sv. Martin de Porres, bl. Jan Macias, Savonarola, bl. Frassati); duchovní a psychologické předpoklady apoštolátu; respekt k pravdě a ke svobodě druhého, umění naslouchat je nutný předpoklad apoštolátu (znovu připomenout "charisma normálnosti"); doktrinální poslání řádu, důraz na teocentrismus; ujasnění a vymezení vlastního konkrétního podílu na poslání řádu.

9. Kajícnost
tradiční poslání dominikánského laikátu (terciářů); důsledek pravdivého poznání sebe a Boha - pokora (sv. Kateřina Sienská); smysl odříkání - dobrovolné zříkání se dovolených dober dává prostor pro apoštolát, modlitbu, studium, je to svědectví prostého a nekonzumního života; úloha lítosti ve svátosti smíření, každodenní zpytování svědomí.

10. Slib
smysl slibu obecně; evangelní rady, jejich duch v laickém stavu; závaznost slibu v laických sdruženích, obřad; soukromý závazek ke konkrétní formě apoštolátu (možno probrat na závěrečných rekolekcích, při pohovoru s asistentem MS).

3. Stálá formace

Stálá formace probíhá jednak individuálně, jednak v rámci pravidelných setkání. Zahrnuje dvě velké oblasti, které se prolínají a vzájemně ovlivňují:

a) intelektuální
Individuální vzdělávání : Ve spolupráci s bratřími bude postupně nabízen seznam studijní literatury z různých teologických oblastí. Zájemci zde najde dostupnou kvalitní českou literaturu, označenou stupněm obtížnosti - od jednoduché duchovní četby na dané téma až po systematická teologická pojednání (nakolik jsou v češtině dostupná).
Společná formace: Předpokládá se zde úzká spolupráce s asistentem sdružení. Setkání by mělo mít kromě jiného i vzdělávací rozměr.

b) duchovní
Setkání by se mělo stát místem duchovního oživení, v jehož síle by členové s novou horlivostí vyšli hlásat a žít Boží slovo. Je nutno položit větší důraz na společnou liturgickou modlitbu, společnou četbu a rozjímání Písma, "přijímání a slavení Božího slova". To pomáhá budovat nejen vztah jednotlivce k Bohu, ale i budovat společenství (mnohdy velmi rozdílných lidí).